Tóny těl

Odhodili jsme plášť do tmy
a dovolili stiskům těl, ať hřejí.
Přípitek věčné slávě lidskosti
pronášíme společně a vroucně
v záhybech slasti, v mléčných dotecích,
v polibcích do vzduchu,
které vítr donese až k ústům,
ale nejen k těm, ke všemu dokonalému,
k Tobě, ale je to koncert, kde hrají dva,
zvuky varhan se měkce vpíjejí do ticha,
to ticho halí i odhaluje a přispívá milencům,
ti nepotřebují víc a ani zpěvy dálek již nelákají.
Hladím Tvou zář a Miluji v Tobě získalo tvar,
skláním se, před Tebou, k Tobě a doufám
ve věčnost a v pocit bytí, tak opojný dar,
mícháš ho, mícháš se mnou, rozplýváme se,
a přece stisk mě drží na Zemi, nesmí pustit,
nemůžu uletět do vzduchu a zůstat sám
kdesi ve výšinách, táhneme jeden druhého
a vidíme i za okraj světa, který je tu jen pro nás,
přece si všímáme jen sebe a naší hry, pojď,
hrajme dál, až hra skončí nebude kdy pokračovat.