Vášeň

Má ústa touží po vykřičení slov lásky.
Však oni nemohou.
Jsou němé.
Ruce jsou jak svázané koženým pásky.
Laskat tě, moc by chtěli.

Jsem omámen Láskou mou.
Vrávorám na pokraji šílenství.
City vytryskly v brutální extázi.
Stékají po sladkých rtech tvých.

Ach ta touha.
Ničí mě, sráží do kolen.
Svírám tvého trička lem.
Vlhkými polibky zalévám tvůj podbřišek jen.

Ticho, bušení srdce.
Zábrany praskají.
Ledový mráz běží po zádech.
Slabiny se laskají.
Vyloudila jsi něžný vzdech.
Smysly jsou zbystřeny.

Červené majáky ve tmě září.
Odrážejí se v andělských křivkách tvé tváři.
Rozbouřený oceán se vaří.
Divoké vlny narážejí do příkrých stěn útesů.
Jestřáby se nad nimi zmítají v bouři.
Plují k jiskřivým nebesům.

V dáli je slyšet vytí hladových psů.
Ve tvářích mají výraz divý.
Když tu sladkou vůni ucítili.
Cupují i zbytky oblečení.
Nad tu rozkoš nic není.
Klestí si cestu za ní.
Temným lesem, nadrženi.

Rudé světlo rozčíslo tmavé mraky pokušení.
S burácejícím hromem.
Vztanul bílý den.
Zůstali jsme rozpuštěni.
Jeden pocit, jedno tělo.
V sobě rozplynuti.
Hýčkat tě zas, moc by se mi chtělo.