Závrať

Duše má je otrokyně,
nezkrotného těla,
platí daně nekonečné,
tomu, co ho chtěla.

Stačí jeden dotyk pouhý,
má mysl je ztemněná,
okamžik ten je tak dlouhý,
jsem jak smyslu zbavená.

Dotýkání vzrušuje mě,
tep se rychle zrychluje,
moje srdce touží poznat,
jak hodně mě miluje.

Bříška prstů spalují mě,
bubnují po mé kůži,
prožitky mé jsou tak silné,
jako trny na růži.

Polibky jsem zahrnuta,
já chci ale mnohem víc,
poznat rozkoš lásky naši,
jen nevím, jak to teď říct.

Duše s tělem splynout musí,
závrať k nám už přichází,
z mého mozku jsou jen kusy,
které ze mne odchází

Ležíme tu vedle sebe,
jak ve stavu beztíže,
nad námi je modré nebe,
mizí všechny potíže.

Je mi krásně, srdce buší,
tím zrychlený tepem tvým,
mám teď vzduchoprázdno v duši,
radši končím ten svůj rým.