Dialogy III.

Přeji krásné slunné ráno,
dnes venku je jak vymalováno.
Žádný mráček ani na tváři,
jak sluníčko tě rozzářím.
Mám sto chutí vyzkoušet,
zda zčervenáš zas jak ten květ.

Krásný dobrý den,
zdál se mi s tebou sen,
nebyl vůbec nemravný,
přesto byl moc překrásný.
V paměti mám pocity,
určitě jsi to byl ty.
Vím, že do dlaně si mi pusu dal,
však už nevím, co bylo dál.
Tak pro dobré ráno,
políbení je ti dáno.

Já snažím se přec,
alespoň jak snu vyslanec,
býti s tebou,
v tvém snu se smát,
zkoušet zda-li smím tě znát.

Já bych ráda polibek,
co skutečně náš bude,
a dotek tvých rtů cítit všude.
I když budu rudnout,
nechci tvým rtům uhnout.
Těším se na neděli,
kdy nás nic nerozdělí.

Už aby byla neděle,
chci laskat tě teď po těle.
Jsme my to ale divný pár,
dívka a kmet,
neb radost a žal.
Dva jež vzpírají se osudu.

Osudu se nelze vzepřít,
vždyť on cestu určil nám.
A kdy skončí, řekne sám.
A tak na nás je,
jak se čas využije.

Už snad spadla mezi námi mříž,
co chcem oba, dobře víš.
Těch pár krásných okamžiků,
protáhnout až do úsvitu.

Jak tě moje tělo chtělo,
poznals z toho, jak se chvělo.
Každou svojí myšlenkou u tebe chci být.
Těším se až o tom, nebudu jen snít.

Vím moc dobře jak se tělo,
v mé náruči touhou chvělo.
Příště doufám, že už s ním
tvoji touhu ukončím.

I když touhu ukojíme,
ona přijde zas.
Jsou touhy, které neuspíme,
to je všechno v nás.
A mé tělo je citlivé,
stačí pouhý dotek.

Citlivé to není přesné,
žne jak kovářské kleště.
Pálíš celá čím dál víc,
když hladím ti tvář, záda, chtíč.

Má fantazie teď plná tebe, hleď
sám na dílně nejsi,
mé rty s chutí dej si.
Obejmi mě silně, ať cítím,
jak tě blízko mám,
po čem toužíš,
já ti dám.

Po čem toužím, to je snadné,
hladit tvoje tělo ladné.
Cítit tvou vůni rozkoše,
vidět tě třeba i ve sprše.

Přilehni do mé postele,
neptej se proč,
jen do mého snu hned vkroč.
Políbení, pohlazení,
usmívání, vzrušení,
k milostné hře určení.

Nebudu se na nic ptát,
za tebou půjdu velmi rád.
Pootevři okýnko,
já protáhnu se malinko.
Zatočí se s námi svět,
já u tebe můžu být hned.