Zoufalství

Chceš mě?
Touhou svlékat
a dychtivě pít
krůpěje lásky
z mého těla?

Tak pojď
Máš odvahu?
Jen si mě vem
poddám se ti.
A roztaju.

Umím milovat
a dokážu tě nasytit
na chvíli...

Líbej mě
vášnivě
a něžně zároveň.
Nejsem chladná
a pevná jako kámen.
I když se to může zdát.

Má kůže
je měkká
a hřeje.
Jsem žena
ač trošku nebezpečná.

Mých dýk se neboj
těmi ti neublížím.
Ztratíš se
ve své vlastní touze.
V mé moci.

Střež se chvíle
kdy slastí vydechnu
a otevřu oči.
Budou černé
jako noc
a ty neutečeš.
Už ne.

Je pozdě
na to se ptát
koho skutečně miluješ.

Naše duše se spojí
v nerozdělitelný celek
tak jako naše těla před chvílí.
Taky splynou.

„Má paní“
řekneš mi
a já
zavřu oči
abych zahnala slzy.

Neumím to ovládat
a ty sis nedal říct.
A teď jsi podlehl
očím Zpovědnice.