Spoutání

Přitiskne rty
na jeho kůži
on bude další
kdo ji zítřejším ránem
přinese bílou růži

krůpěj ji steče
po tváři níž
ale nemůže si pomoci
to přece vis
ze srdci se neporoučí

Ani vášni
ani chtíči
ani rozmaru
neporučíš...

Chtěl ji
a tak ji má
co naplat
že nevěděl o ni víc
než jak chutná
její vášeň

Sotva stačí
procitnout rozkoší
jen výbuch
mocné magie pocítí
a potom strach

Náhle ví přesně
kdo je jeho paní.
Ona se únavou složí
hlouběji do přikrývek
a on plní její přání

Není to láska
není to chtíč
ani vášeň
a není to ani lež

A ona?
Nemá výčitky.