Doteky II

III.

Beze slov nemohla bys pro mě žít,
a bez básní nebyla bys to ty.

Přes celá záda cesta daleká,
a tak raději představil jsem si ňadra,
do rukou jen polehounku vklouzla,
žádný přechod, jen čistá čistota tlukotu
tvého srdce, to je to co pod prsty cítím.
Hraji si s doteky, do rytmu tvého dechu,
vzlykáš, do očí snad stoupají ti slzy,
hladím, něžnost sama snažím se být,
a přitom si tě představit a o tobě snít.

IV.

S šepotem větru na tvé tváři,
v podzimním dešti jarních vánků.

A pak…podalas mi klíč,
povzneslas jednu z mých rukou,
do tvých nejtajnějších míst,
a já pouze přemýšlím …kam druhou dát.
Od stehen níž a od stehen výš,
vše co si jen představíš,
pro tebe dnes toto vše hraji,
a ty, zatím v rytmu srdce, pouze o dotecích sníš.