Tajné hry

Hledím z okna ven.
Mlčky sleduji pohybující se vzduch.
Mé myšlenky nechávám rozházené.
Mé srdce...buch, buch, buch.

Probouzí se ve mně člověk,
žena toužící pekla.
Pomalu uléhám někam,
hlavně sama a do tepla.

Je mi krásně s přihmouřenými víčky
a s tajnými přáními.
Teď je to má chvíle...
...jaké obrysy se zjevily?

Vidím běloskvoucího anděla,
trochu hubeného a zmateného...
...a i přesto je krásný...
...moc bych ho chtěla.

Skláním se nad jeho hlavu,
modré oči mě probodávají skrz.
Na andělském nebi vidím blesky,
spouští se vodní smršť.

Drží mě pevně v pase
a zakusuje se do mých rtů.
Krk vysaje, vše od krve rázem je,
od krve nás smilníků.

Slyším ďábla nademnou
a jeho krutý smích,
když poslední puzzle zapadnou
do sebe jak nic.

Anděl se též ďábelsky směje,
mnou projíždí boží zlo.
Žíly se mi plní jeho krví
odevzdávám duši i tělo.

Nevnímám čas ani dobu
žiji jen pro přítomnost.
Však jako zvuk lusknutí,zmizí
krásný anděl i hříšná noc.

Je po všem, konec!
Mé oči se otvírají.
Jsem zpět sama,
sny se rozplývají.

Je nádherně duši mé...
...tak neposkvrněně.
Ale i přes to uvěřitelné,
jsou to jen mé hry v koupelně.