Prosněné noci

Tmavá noc,bílý svit a jen ten hvězdy třpyt.
Jen tak usnout,nachvíli se smát,
co tak krásného může se mi zdát?
Luna hebce září,
avšak v tvojí tváři,pohled tvůj jediný,tajemný.
Přítomnost tvá mě rdousí,
tělo tvé se touhou souží.
Což není tady jemný stud,
vím chvěje se zvolna tvá hruď.
Chvěješ se a třeseš,toužíš mě tu svést.
Copak se to jenom stalo,nešlo se už splés.
Tmavé stíny na mém těle krouží tuze zoufale.
Jsem tu s tebou a ty se mnou,křičím slastí troufale.
Cudná noc se zdála býti,
však to už dávno nelze říci.
Srdce naše v dávném žití,spojila nás,
chcou v nás bíti.
Cítím dál tvůj horký dech,v uších cítím sladký vzdech.
Dále touhou naříkáš,co dělat to už dávno znáš...
Však tu půlnoc zářivá,vzbudila mne ze sniva..
Byl to,ale krásný sen..avšak teď už je tu pravda jen.