Touha i sen

Každý pátek na večír obcházím ten dům
s červenou lampou,
kde za zdmi láska a věrnost nesnoubí se,
rej vášní ve světle lampionů
těla se k sobe pnou.

Procházkami kol toho domu mučíc se představami,
jak bych naložil s obnosem v kapse mé
hledajíc v zástupu tu pravou,
kněžku lásky na tu mou noc jedinou.

O jak mučivé jsou mé chlípné sny,očima svlékám tu dámu
která v mích snech se mi jeví,
jak bohyně z Olympu hledíc z hora
rozpálen do Běla jak kamna značky Mora.

V představách jak donchuán v objetí dam se cítím šťasten
převalujíc se rozkoší v peleši neřestné
svírajíc stehna jak sloupy Korintské
a prsa jež nikdy nekojili.

Tu probouzím se v posteli manželské,stehna i prsa
se slili v matnou šmouhu žena v natáčkách a v pantoflích
utnula mé snění a mou noční touhu.
Ujištění že dneska má svůj den a migrénu jako pojistku
klidné noci jsem vzal s nelibostí mnou vlastní
však co každý se v manželství někdy chlípně zasní.