Polní cesta

Modř klenby oblohy protínající skřivánek,
shůry trylkující radostnou ódu extáze,
doprovázenou odkudsi tenerosem rozkoše,
symfonií vzdechů slastných dívčích radovánek.

Že by z té polní cesty vydlážděné plevelem,
zvolna se vinoucí mírným svahem k obzoru,
ornamentované vzorky pneumatik traktorů,
nedaleko od Kotvrdovic, mezi jetelem?

Moje staré auto se zaběhlo ze silnice,
hledal jsem zkratku minulostí z pekla do nebe,
vše zhatila příležitost vychutnat si tebe,
hédonik přec zbožňuje zakázané ovoce.

Ovzduší jarní plodnosti možno až krájet,
země překypuje nábojem klíčivosti,
tělo se marně brání touze po milování,
v otevřené krajině, kde se může i křičet.

Na mysli mi tane nadšené zvolání básníka:
slavné ty Sládkovy „Velké, širé rodné lány,"
nevyhnutelně jež "jak jste krásny na vše strany",
nesou symboliku, z níž se až srdce zajíká.

Ukrývá se v ní nad pas vykasaná sukýnka,
odhalená chtivá stehna do stran rozevřená,
bokem za stydký pysk černá tanga odsunutá,
nahatá, na omak hlaďounká dívčí broskvička?

Marně jsi bránila se návalu smyslnosti,
něžné polibky na hrotech vytrčených prsů,
vyloudily ti z útrob lahodnou dívčí rosu,
návnadu svádící k dobývání tvých vnitřnosti.

Nevinně koketovat zkoušela jsi před svatbou,
záludnost tělesnosti zrádně tě zaskočila,
propuklo v tobě mocně to, jak jsi náruživá,
náboj extáze nešlo vypustit jenom hlavou.

Po děsivě dlouhém tornádu vyvrcholení,
následoval farizejský návrat večer domů,
doufám, že bude mlčet ta skvrna na potahu,
a budeš chtít pokračovat, než mi tělo zkamení.