S tebou či bez tebe

V tichém pokoji, daleko od světla,
ležící dívka už hodiny nehlesla.
Koberec vsakuje červené pramínky
ty už však nezmizí. Tak jako vzpomínky.

Marta je později, to ona vždycky.
Začal ji pomalu michat krev s whiskey.
Sundával kalhotky, serval je dolů.
"Však jsi to chtěla! Konečně spolu!"

Ona se bránila, tloukla ho dlaněmi.
On smyslu zbavený, vláčel ji po zemi.
S tebou či bez tebe, ty kurvo pitomá!
A už se nebrání. Konečně v ní ho má.

Nebrání, nedýchá. Život z ní vyprchal.
Pak ještě dvakrát s mrtvolou zapíchal.

Rudé kapičky smývá si ze břicha.
Že duši vzal, to mu nic neříká.