Popisek tvého těla

Břehy Avollonu krápí déšť,
z vláken tvých vlasů padají slzy,
na plachty co mají nás nést,
a z nich, na ústech, tvoří se kapky rosy.

Bradavky derouc se do mých úst,
z tvého těla, hadem a ďáblem, ses změnila,
číslo šelmy vypovídáš jako svůj půst,
a tam, v orgiích,
kdy tvá mysl vzlétává, nikdy bys neměnila.


Vroucně jsem se snažil tě milovat,
tvář tvých skrytých víček,
místo básní, zkoušel krásu malovat,
ze slz barvu, z krve malý štěteček.

A stehna byla pouhým mým plátnem,
kde našel jsem vše, co kdy se hledalo,
a když jsem do tebe vstoupil, nebyl jsem svým pánem,
protože tvé tělo tak krásně lechtalo.


Nebyl to déšť, to tvá ústa byla polibkem,
a kýlem lodě, vedl jsem podél pobřeží,
kde v bělostné pěně, skutečnost stávala se snem,
a na hladině pláže šašek, který naproti lodi poběží.

Z příboje vystoupil jsem na samý kraj světa,
přes rameno, ohlédl jsem se, zrcadlo bylo mým odrazem,
bylo tak těžké zjistit cos vůbec chtěla,
že zapomněl jsem, že jsem pouhým smutným obrazem.