Nic IX.

Když kolem nás vládne příroda…pomalu přichází půlnoc, les kolem nás zpívá, na nebi svítí hvězdy
hrad žije svým vlastním životem, vojáci se opijí

hledím ti do očí,svlékám z tebe šaty...kolem nás voní medovina
dotýkám se tvých vlasů…

tvé rty jsou nádherné...vítr ti zafouká do tvých vlasů
tanec, který je nespoutaný, tvého hadího těla

nespěchám, dotýkám se tě něžně ...na tvá ňadra svítil by měsíc

chtěl bych zlomit prokleti...vidět tě nahou...cítit vůni šeříku na tvém tele

pomalu bych zvyšoval tempo,líbal tě vice,dotyky jazyku jak souboje na kordy...souboje dvou draku

ty...s očima jak perly svlékala bys mi mé oblečeni...

byl bych před tebou nahý...na sobě jen keltsky amulet

boříme se,do zelené trávy,voňavé,divoké,strom nad námi zpívá

slyším tvůj dech,doteky tvého těla na mém...oba hoříme jak pochodně...rozprouděna krev...kolem nás hradby...divočina,sami se stáváme součásti přírody, vracíme se ke koloběhu života a smrti

tvé vlasy tančí nade mnou ...divokost v tobě...lehké úsměvy,následně polibky,točíme se spolu jak na kolotoči

ztrácíme realitu..vůně trávy,spadaného listy...pokrývá tvé tělo...si snad lesní vilou ptám se?

pomalu hlasy od ohne slábnou a my spolu usínáme pod lipou...přikryti listy

slunce vychází,na tobě kapky rosy tanci,příběhy o včerejší noci si povídají.