Z DRUHÉ STRANY

Otevřou se dveře,
hnědovláska vkročí dál,
přesně tohoto pohledu,
přesně tohoto okamžiku si se tolik bál.
Červená látka zakrývá mé tělo,
ptáš se sám sebe,
jestli takhle si to chtěl,
takhle to být mělo.
Zeleno-modro-hnědé oči obtáhlé černou tužkou,
co jen se skrývá pod červenou ztužkou?
Rtíky obtáhlé rudou rtěnkou,
odkrýváš červený závoj,
obdivuješ moji krásu,
moji skutečnost ženskou.
Sedím na židli a přitahuji si Tě pohledem,
místnost prázdná,
jen Ty, já, fotoaparát a krabička cigaret,
nejsme pod žádným dohledem.
Svádí Tě to,
svléknout mě do naha,
ochutnat mou kůži,
je sladká,
je hedvábná.
Sundaváš kapuci z hlavy,
Tvůj dech rozfoukal mé vlasy,
políbím Tě,
za chvíli jen uslyšíš pronikavé hlasy.
Červený plášt ze mne opatrně strháváš.
Myšlenky Tě mým tělem vedou,
couvnout zpátky už nedovedou.
Svléknu si Tě do naha,
aby má duše nevychladla.
Ochutnáváš mě po kouskách,
nevynecháš místečko,
cítíš jak jsem hedvábná,
otevírám Ti sebe jako bych byla z lístečků,
no tak si mě vem,
vytvoř zkutečnost a nesni o nás sen.