Nevěstka

Oděna v kouři z levných cigaret,
každičkým vydechnutím se tak svléká,
bojuji za vánek, jenž by tě s pohlazením políbil,
až na tvoji nahotu, dar pramáti Evy.

Bez manžela a manželů zde tak stojíš,
pohled otupělý, vlasy mastné, ruce se třesou,
když v pod sukni s prvým prstem se dostávám,
a do nebes začínáš jméno své vznášet.


Úplněk na obloze, tančí mezi hvězdou a hvězdou,
z náruče do náruče jiných sil,
na Zemi z toho pouhý velký chlad,
a ty zatím záda od břízy odřena máš.

Pomalinku pouštíš mě blíž do svého žití,
bez obav, které bych zde jinak vznášel,
pro útěchu a nekončící milostný rej,
uprostřed noci, uprostřed úst všelijakých…