Až se zase zavřeš

Otevíráš přede mnou čítanku
svého pohádkového těla
tohle není pro děti
jenže já už zažil
skoro čtyři desítky podzimů

pohupuješ se v rytmu
který není slyšet
obecenstvo mých očí
požaduje přídavek
skandovaným mrkáním

je vyslyšeno ...
... a tak hýbeš mým světem
silou své ukázkové stupnice
vemětřesení mi ničí orgány
tak slastně
roztomile ...

Otevíráš přede mnou čítanku
svého pohádkového těla
obracím stránku za stránkou
dovoluješ mi vpisovat
krásně dlouhá souvětí

a tam někde v zadu
za obzorem mých dalších přání
přechodně žije Pocit
co se pomalu vydává na cestu
do mého srdce
kde se hodlá usadit

ten Pocit
jak mi bude

až se zase zavřeš