Doteky IV.

I.

Bez tvých úst nebyl bych teď básní,
na papír a srdce vtisknutou.

Listopad. Tvých vlasů plavost ve větru,
azylem dvěma dlaním v polibcích,
roztáté srdce, ruce třesou se smíchem,
hraním si na dny, kdy světlo nikdy nezapadá.
V očích lesk rozbouřené studánky,
bez vodníků a skřítků v houštinách,
na dece položena, za uchem kostku ledu,
co v slovech o tobě pomalu se vpíjí.

II.

Po bříškách prstů cítím papírů řádky,
v nich ztrácím se, já vločka sněhová.

Z vlasů spadala už přebytečná slova,
teď jen tvého těla toužím se dotýkat,
v záplavách citů, úsměvů v podbřišku,
kdy tajíš dech a sněhem zapadáš.
A já pouhá vločka sněhová,
v dotecích prstů se na tobě rozplývám,
hledám tvá tajemství pod ňadry schované,
a jen se utápím v možnostech těchto snů…