Havraní křídla

Když bereš mou tvář do dlaní,
když má ústa políbíš,
tvé vlasy, křídla havraní
toužím být ti blíž a blíž

Tvá teskná melodie zněla,
při doteku tvých řas,
prostoupila každou buňku mého těla,
já bez dechu jsem zas

Tvé štíhlé prsty na mé šíji,
když mou kůži něžně míjí,
jakby vzácný nástroj objímaly,
krásně smutnou symfonii hrály

Jak polární záře jsou tvé oči,
jak zelený příval,
nebráním se, jsem v tvé moci,
skryta pod havraní křídla

Ten pohled zářivý, přec temný,
vnímám přes zavřená víčka
Ten dotek vášnivý, přec jemný,
nespatřit již zítřka

Jak rostlina co náhrobek obrůstá,
tvé paže mě ovíjí,
naše mysl milosrdně pustá,
dvě srdce spolu bijí

V tom objetí zemřít,
zas a znova,
když šeptáš mi do vlasů
svá tichá slova

Padám, však ty zachytíš mě
a stoupáme spolu,
vím, že nikdy nenecháš mě,
slabou, klesnout dolů