Příběh

Vprostřed noci tajemné,
kdy tma pohlcuje hvězdnou záři
Jako slepec v knize své,
konečky prstů čtu něžně ve tvé tváři

Ten nejkrásnější příběh vypráví,
pod zavřenými víčky jas tvých očí
Kapky deště padající do trávy
Spatřit je nemusím, vzpomínka mi stačí

Bloudění mé se pohádkou stává,
To jsou tvé rty, jež nepolíbit je snad hřích
Soumračný stín si s temnotou hrává,
když mé prsty se ztrácí v dlouhých kadeřích

Putování po štíhlém těle, jež v objetí svém mám,
jako chladný vodopád, co hladké skály laská
Najdu místo na bílé kůži, které tak dobře znám,
kde do konce tvých dnů je zpodobněna věčná láska

Na silné paži vyznání duše i srdce
je vepsáno jazykem z jiného světa
Náhle má dlaň mizí v tvé ruce,
prsty se propletou, je pátrání veta

V tom jediném okamžiku, v té chvíli prchavé,
Poslední nádech, poslední vzdech
Nový příběh již čtou nedočkavé prsty tvé
na mé tváři, těle, na mých rtech