Tobě (Snad kvůli krajině Tvého těla)

Nemám nic na čem by srdce lpělo
a tak dovolím si sladce
popsat Tvoje krásné tělo.

Kloužu po něm dychtivě a hladce.

Orosená pavučina Tvých řas
na okrajích Tvých dvou pouští
jejichž hloubkou je sám čas.

Číhá ďáblík v malém houští.

Pokladnice frází a slov bezedných
jako poezie chutná mi
z mých vlasů jsi vůni vdých.

Čertík hlavu naklání.

Já tonu v plamíncích Tvých dlaní
maluj lávou, dělej šmouhy
hraj si semnou do svítání.

Nech se topit v řece touhy.

Zůstaňme lásko nocí propletení
vnímejme hudbu našich nahých těl
v peřejích vášně lehce pomatení.

Probuďme srdce ve zvuku roje včel.

Na provázku tmy nechme slastně doznívat
smyslnost těch zvláštních vůní
co rozechvěle začínají znovu ožívat.

Pojď zase zpátky k mojí tůni.

K cestě prožitku my pojďme plout
omotej mě vláhou Tvých lačných úst
jež zkoumají můj každý kout.

V jedno tělo v tento moment můžem srůst.

Cítím stopy Tvojí vůně.
Obejmi mě.
Nepouštěj.
A dýchej.
Semnou.

Ukryj mě v krajině svého těla.