Absťák

Dlouho trvající chvilka, okamžik nekončící,
jen v mizejícím záchvěvu v potají se schovává,
třas, bez hranic souznění, k ústům,
blíž a blíž pouze se blíží, pohlazení bez něžností.


Už v dávných dobách Naso měl pravdu:
„Předně měj důvěru v sebe, že všechny se získati dají,
vskutku je všechny získáš, jenom už rozestři síť…
…spíše by před zajícem utekl lovecký pes,
než by se zdráhala žena, když muž ji lichotině svádí…“
A ty slova pravdou do dnešních dnů zní.


V ten okamžik, kdy dosáhl jsem uspokojení v tvých snech,
už bylo dále než mohlo, kdy vůbec být,
ozvěna v srdci, v přirození nový záchvěv,
prý hned teď, znovu opět ještě jednou.

Bez konce, k ňadrům už nikdo se nezvedl,
myšlenky loudají se tělem vzdálené milenky,
žena už není ženou, pouhou věcí v posteli,
kde místo pro jinou, zajímavější zajímá.


A tam, potom, dávno v těch okamžicích,
dostavila se touha po nové z těch mnoha drog,
bez přístupnosti k dívkám sličným, lehce lehkým,
jen létám vzpomínkou, pro ženy(dívky, slečny), které zde …

už bohužel nejsou…