Malá slečno...

Tak jak ti je malá slečno?
Proč divíš se a proč oči odvracíš
nechtěla jsi snad jenom jedno
teď ze starých ran opět krvácíš.

Dohnaná chtíčem k malému stavu
kdy všechno je v mlze
prý oddání přírodě.
Proč přede mnou skláníš teď hlavu
podlehla´s touze
či smrtelné ruletě?

Jen jednou zažít, jen malý vzdech
jen jednou zatínat nehty na zádech
jen jednou toužit, plakat i snít
jen jednou pomilovat, zvednout se
a jít.

Vždyť to znáš, jsi často jen hračkou
a jako ona nezvládáš se ubránit
když zvykla sis být toulavou kočkou
laciným sexem velké city nahradit.

Na chvíli šťastná, pak výčitky zas
a všechny ty chvíle prožité na doraz
vzrušení, touha, tam a zpět
opilý jarem točí se svět.

Po probdělé noci však měla by ses
probouzet vedle svého nočního hráče
nevzpomínat, která barva padla
když skrápíš polštář náhlým pláčem...

Tak jak ti je malá slečno?
Proč ztrácíš se a proč už se nemodlíš
kdy pochopíš že není jedno
se kterým mužem svou duši zatratíš?

Však jak z toho ven, když nechceš závazky
a místo kostela natáhneš podvazky
tak jak z toho ven, když tělu se zachtělo
na jednu noc zase si udělat veselo...