Pár tahů štětcem z prostěradla

Pár tahů štětcem z prostěradla
kam jenom ruka dosáhne
druhá se pevně drží madla
ve chvíli rozkoše bezradné.

Zelené temno před očima
a rytmus srdce v orchestru
rozum je ukryt, tiše dřímá
v rozlité lahvičce worcesteru.

Rosa se drží mezi těly
a voní vzhůru k oblakům
Mysl, ta bosa álejemi
kráčí vstříc rozkvetlým bodlákům.

Pak náhle tiché kouzlo ryzí
zastaví na chvíli celý čas
a vše co bylo to tam zmizí
zbude jen zase každý z nás.