Živočišná

Ve tvých ústech
poletuji jazykem
nepřistanu

nepřestanu

dokud se s ním nevydám
na tisíce dalších cest
co vedou k tvému vzrušení

Dlaněmi ti vtlačím něhu
do srdce
pod kůži
do svědomitého mozku

po proudu krve ji pošlu
všem koutům tvého vnitřku

víš

příroda ve své nejsilnější chvíli
namíchala vůni tvého lůna
snad jen proto

abych ji do sebe vtáhnul
a usídlil se v šílené touze
která svou velikostí
vzbuzuje úctu

klaním se svými vzdechy

jsou hlasité
nebojácné
hrdé

přesto ti stihnu
potichounku zašeptat

že jsi

krystalicky svůdná