mana

Občas je puntíkatá
ta holka pihovatá
pořád chvátá
a její táta
flintu má
cena zlata
na burze v New Yorku
bude vždy níž
vždyť víš
že do morku
kostí
noc co noc
v důvěrnosti
jí rád mám
občas je hlavolam
ta holka k mojim hrám
bohem stvořena
mnou svedena
na špulky ,vřetena
mizerných básní
co píšu po nocích
jak ryby v potocích
a houby v lese
skrývá se za závěsem
svého studu
pak dlaně do osudu
v jitrech noří
já volám hoří
a nechci uhasit
vždyť svit
a něhy rána
jsou pro mne
božská mana