Rozervaná duše

Kdo mi ze skládky citů pomůže,
když zanevřela jsem-snad-na muže.
Byl to vlastně sen můj nesplněný,
zkusit rozkoš v lůně ženy.

Bortím si manželské hradby,
jsem snad bi?
Muže někdy odsuzuji,
ale myslím, stále potřebuji..

Ona mi dala vše, co jsem chtěla,
nechyběl cit ani něha.
Chci ji vidět zase,
v té opojné kráse.

Vibruje mi celé tělo,
když vzpomenu, co se včera dělo.
Povídala a pila jsem trochu víc,
Pak políbila jemně mou líc.

Cítila jsem, že chci ještě,
pak sevřela mě jako kleště.
Nechtěla a chtěla jsem ji zároveň,
pak kůže vzplála jako pochodeň.

Cítila jsem to, co s mužem,
plnila mě svou vášní plna tužeb.
Nevím teď kdo jsem,
když vyhrál chtíč ten.

Mám snad kvitovat,
že i ženu mohu „milovat“?
Spíš se budu kát,
že musím si lhát.
A pak se bát,
že jednou, ne častokrát..