Holka nezvěstná...

Vysvlékni se ze svého těla a staň se mnou.
Já splním Ti přání, o kterých jsi nevěděla.
Zabiji vílu nevinnou žijící dle pohádkových principů.
A zakopu ji vedle Tvého deníčku.
Nepřemítej. Zde rozum neplatí. Jen zákony mých dotyků.
Tak pojď a napij se jedu.

Ochutnáš můj chtíč, decentně ukrytý tmou.
Ukáži Ti stezku odvážných, kterou jsi nikdy neviděla.
Naše kroky uslyší celá noc a Tvá fantazie zažije renesanci.
Zbavím Tě studu, dětských střevíčků.
Tak neodmítej a ber. Tyto chvíle se neztratí. Zbývá jen pár knoflíků.
Další krok udělej. Hodná.

Nenech se mást, nejsem rytíř, dělám to i pro sebe.
Moje postel, má prkna, která znamenají svět.
Davide, Davide, proč jsi jen Davidem..?
Ne, tohle není romantická cesta do nebe.
Naše propletená těla, sevřené klubko hadů, co hříšně sní o jabloni v rajské zahradě.
Dosáhnou jedině pekla. Proto sklouzávám níže. Tam je pro rozkoš místo.

A teď, zrovna teď jsi mou malou panenkou,
Princeznou porcelánovou, prokletou loutkou.
Mám Tě omotanou kolem prstu, budu si do rána s Tebou hrát,
Spoutám Tvou nevinnost. Roztříštím Tě na kusy.
Marně se budeš hledat v končinách sametových záhybů mého království.
A než s Tebou skončím, budeš nezvěstná.

Líbí..?