satruna

V kadeřích dětství
z řek, rybníků
to léto bylo
..nekonečné
příběhy plný ryku
už stejně dneska
nikdo nečte
z mojí hlavy
do Vltavy
padají a dělaj kola
a z břehu volá
ve vzpomínkách
maminka má
její hlas po vlnách
nese se mezi vlasci
až jez jej umlčí
možná tam ve hvězdách
má ji bůh v náručí
přikrytou tou tmy dekou
a pluje jinou řekou