Když

Když spatřím Tvé hnědé oči,
celý svět se náhle točí.
Když hladím Tvé hnědé vlasy,
roste ve mně touha asi.

Když cítím Tvé krásné tělo,
mé jako by se touhou chvělo.
Když cítím pach Tvé vůně,
chci, abys byl v mém lůně.

Když hledíš mi do očí,
mám pocit, že se mé srdce rozskočí.
Je to krásné, když mě něžně hladíš
a zároveň mě svými dotyky svádíš.

Když nedokážeš vedle mě nečinně sedět,
ani já nezvládám na tebe jen tak hledět.
Když vedle sebe sedíme a nemluvíme,
čekám, kdy se konečně sladce políbíme.

Když mě tak překrásně líbáš,
tak rozkošný při tom býváš.
Když vedle mě ležíš a roztomile spíš,
zajímá mě, o čem asi celou dobu sníš.

Když ráno úsměvem mě obdaruješ,
celou mě opět očaruješ.
Nemohu spát, když jsi vedle mě,
och, jak krásné jsou mé představy a naděje.

Když ležíš vedle mě, mám nezkrotné touhy,
a věř tomu, že není to jen blud pouhý.
Když mi napíšeš, je to jako bych měla duši,
Tvé srdce to snad i tuší.