Muži v naději

Na střechách
v námraze u vikýřů
nemám strach
když na mne luna míří
prstem varovným
profily říms
zákoutí arkýřů
znám a komín
dýmem svým
žaluje jazykem zmijí
že patřím k mužům v říji
a nebo v naději?
Raději když svádějí
nás nebohé
byl bych bohem
co ránem tmu vždy rozcuchá
..a nešuká
šeptáš mi do ucha
ještě jednou
než v rachotu zas zvednou
u nás na ulici
narvanou popelnici
cetek a nadějí.