Ráno

do tvých očí plných nadějí
prsty jeden po druhém svádějí
tvé pocity v bílých peřinách
nahé tělo v ranních hodinách
podléhá
naléhá
proniká
do tichého světa tajemství
nekonečně krásných radostí
zmizí strach ze vzdechů
odchází každé ráno potichu
panna
sama
dáma
schod za schodem myslí zasněnou
s duší po noci zvrásněnou
utíká na sklonku večera
jen tak je stále neznámá
teď
den
sen
protíná každou nit života
zdobí ji naše prostota
zabalená do řečí lehkých jak vánek
na krku houpá se obraz těch dálek