O tobě, pro tebe

Zakousni se do krku mého,
krev steče po klíční kosti dolů,
pociťuj chuť masa šťavnatého,
zmizí aspoň část mých duševních bolů.

Maska mé rozhodnosti rozbije se o podlahu,
už jsem taková jaká chceš abych byla,
cítím na svém těle tvou snahu,
z tvých mužných rukou cítit je síla.

Chladný kámen o který opřel jsi mne,
kontrastuje s teplem sálajícího z nás,
chceš vědět jak chutnám v ně,
další kapku krve ochutnat zas.

Obtočíš ruce kolem mých boků,
oči dychtí, ale úsměvu se bojím,
ach, kolik dlouhých načekala jsem se tě roků,
ale už jsem tu, teď před tebou stojím.

My dva nejdeme dohromady,
jsme jak den a noc,
ne že by měli jsme v přátelském vztahu vady,
ale v objetím tvém volám o pomoc.

Nikdo nechápe tyto řádky, slova,
jen my dva víme oč běží,
opakovat budu je znova a znova,
vždyť v tom ta rozhodnost, říci to světu, vězí.

Nemůžeme mít vztah jako ostatní lidé,
jen kontakt tělesný, ale prožit krásně,
každý jsme úplně jinde,
mohu o tobě psát jen toužící básně.

So other it will be rude...