Navzdory světu

Pár slov, pár vět,
snad nějaký ten rým,
toužím ti říct,
jenom nevím, jestli smím...

Ale žijeme jen jednou,
tak proč se pořád bát..?
Když se něco stalo,
možná mělo se to stát...

Chci jen, abys věděl,
jak moc jsi mi už dal,
i kdyby snad nikdy
nic nebylo dál...

Stále mě hřeje
sladká něha tvých dotyků,
vzpomínky vracejí
sílu prožitých pocitů...

Tak jako ve snech,
které se občas mi zdají,
vnímala jsem hebkost,
co tvé dlaně mají...

Jak čerstvý závan
na poušti vyprahlé,
vdechl jsi život
mojí dušičce uvadlé...

Tvá krásná blízkost
vždy dokáže zázraky,
pak sluníčko hřejivé
zas vznáší se nad mraky...

Je jedno, kdo jsi
a jedno, kdo já jsem,
jedno je, že každý někam
jinam směřujem...

Dál nechci zkoumat,
co pro mě znamenáš -
- je mi fajn pokaždé,
když mi svůj úsměv dáš...

A sama chtěla bych
ti taky něco dát,
aby se ti život
trochu hezčí mohl zdát...