Když jsme spolu

Když společně uléháme vedle sebe
A slunce jde už také spát
Naše oči se setkají v jednom dlouhém pohledu
Co říká mnohem víc než tisícekrát opakované mám Tě rád

Nemusíš říkat,co by jsi chtěla
Tvoje přání už dávno znám
Moje ruce se nedočkavě derou k Tobě pod deku
A něžně zkoumají a mapují krajinu Tvého těla

I když už ta místa tolik důvěrně znám
A poznal bych je mezi tisíci
Vždy zas a znovu se mi rozbuší srdce
A nemohu se nikdy dosyta nabažit těch něžných doteků

Zlehka hladím Tvoje něžné pohoří
A moje prsty hledají až tam na vrcholku
Kde se jak maják,co ukazuje zbloudilým cestu
Tyčí dvě malé rudé pevnůstky citu

Tvoje tělo se promění v harfu,na kterou moje prsty
Hrají tu už tisícekrát obehranou a přesto jedinečnou
píseň lásky
Lehce sklouznu do údolí Tvého pohoří a moje ruce bloudí
v ploché krajině Tvého bříška

Prsty pomaličku obkroužím Tvůj něžný pupík
A na pár krásných okamžiků se zastavím
Abych plně vychutnal ten nádherný pocit

Potom moje ruka vklouzne až dolů
Až tam,kde čeká Tvoje údolí rozkoše
Připravené a zvoucí mě do ráje

A pak,jako již tolikrát a stále poprvé
Přijímám Tvoje pozvání
Vstoupím a nastává spojení a naplnění naší lásky a štěstí...