snad to poškádlení přijmeš

Já zasednul a píši tobě,
pro potěchu pro radost,
zda příjemné ti bude v této době,
že škádlil bych tě víc než dost.

Dotýkat se tebe všude,
hladit-líbat-olochtat,
šimrat celou kde to půjde,
nic tak lásko nevynechat.

Hledám já tak co tě vzruší,
nebo k smíchu dohání,
hladím vlásky-tváře-uši,
i ústa co jsou k líbání.

Šíji – ruce i jiné tvary,
teď nevím proč se usmíváš?
Ano - tam líbat tě chci taky,
ve chvění ať to prožíváš.

Přitisknout se chci já k tobě,
své „zbytečno“ ti nabídnu,
na sedinku dám ruce obě,
chceš si dát teď „zmrzlinku“?

Přes ten skvost co zdobí ženu,
já nožky - lýtka pohladím,
a přes stehýnka zas nahoru,
se k tvému středu navrátím.

Vychutnat tam chci tu vůni,
olíznout i „smetánku“,
teď promiň mi té zvrhlé chuti,
jak dobývám tvou studánku.

To však ale k tomu patří,
jak do hloubek se dostávat,
na vrchol stoupat je také krásný,
i ve vlnách se pohoupat.

Snad přijmeš to co je tu psáno?,
snad pohoršena nebudeš?,
snad to není zakázáno?,
když se hezky miluješ.