Maliř

Malíř si v podkroví barvičky míchá
Kobalt i rumělka, paleta přede
Plátno se bělostí stydí a vzdychá
Jak něžné doteky svým štětcem vede

Jak tulák zvědavý na bílé pláni
Která tak mámivě zavoní šepsem
Od kapky ke kapce až do svítání
Svým štětcem pomalu mění nic ve svět

Barvy se v krajině divoce mísí,
Malíři z čela pot na zem stéká
Svět, jenž si při víně po nocích vysnil,
Roste mu pod rukou jak dravá řeka

Z lehounkých doteků jsou pádné tahy
Plátno se vzrušením prohýbá v šíji
Pomalu odkrývá všechny své vnady
Hodiny jak srdce divoce bijí…