Samohana

Komplexní klamání vlastního já,

Je tu jen samota či ještě někdo

Duchové koukají, tak přeci něco, na ptaní….

Podávají mi ruce – studené dlaně

Koukám na sebe a přeci na ně

Nejsem sám sebou, jen vlastním obrazem

Tupý totálně nasazen

Na onen svět

Kde i květ by byl božím přáním

Tak tu sedím a samohaním

kvítek pro ranní úchyt žen...žene tě ven ...ven ven do prostředí skolených milenců a štěstí...ztracenců..co vřeští ve své pochybné roli hřeší bílím počínaje a to krásně hraje

sen a den o žádosti tvé trvá a snění vrtá v krásách tvé duše že by spása ...nalezení hnětení vlastního já a já jsem snaha k spasení a pořád doufám a vím že se svět mění i to hřmění mi napovídá a hlásá myšlenku zapomnění a ty moje láska jediná stojíš a jistíš svým štítem  snad zaslepení hříchem