Chtíč

Srdce tepe, až mi v uších hučí
krev se mi vlévá do hlavy
touha mě spaluje, trýzní a mučí
nestíhám vlastní představy.

Jak na mě hledí, směle a chladně
duch její ženskosti, všude ho vidím
škádlí mě, vlní se svůdně a ladně
jak já ji bytostně nenávidím.

Kdybych jen mohl, skočím k ní rázně
vytřu jí z očí ten palčivý hřích
hluchý a němý, bez studu, kázně
zajmu ji do spárů svých.

Šat její v cárech servu z ní celý
na odiv to tělo obnažím světu
padnu s ní na zem jak touha mi velí
zatímco vnady jí mačkám a hnětu.

Napnu jí ruce jak koňské žíně
bez hranic nevnímám odpor ni bol
tajemství jež skrývá v sevřeném klíně
široce rozevřu v kol.

Nad jejím vtělením stanu se pánem
lačně si vezmu vše, co mi dává
chci jen brát dokud noc neskončí ránem
už cítím jak se mi vzdává.

Až oázy zdolám poslední bránu
nastane noc plná vášně a hříchu
tak spolu dojdeme k novému ránu
dokud vše neskončí v ospalém tichu.