Anotace: ...ze sbírky Jsoucno... (omlouvám se za stále se opakující "jako", ale v celém kontextu snad oku vadit nebude)...
*
*
*
Jako polední slunce
co rozpaluje plechy střech
stejně tak já hořím
ležíc pod tebou na zádech.
Jako savý papír
co polyká inkoustové stíny
stejně tak já hltám
tvé rty, bez pocitu viny.
Jako letní vítr
co rozkmitává v polích klasy
stejně tak já cuchám
škudlím tvé nepoddajné vlasy.
Jako matka lvice
co bojuje za svá mláďata
stejně tak já svými drápy
ryji ti do zad, celá napjatá.
Jako zimní vločky
co mrazivě do polštáře země sednou
stejně tak já zanechávám stopy
doteků svých, co jen tak nevyblednou.
Jako ranní rosa
co ozdobí poupata nejkrásnějších květin
stejně tak my skrápíme svá těla
ukrojením lačnosti, aspoň ze čtyř pětin.
Jako hrom a blesky
co rozburácí svět a rozzáří oblohu jasem
stejně tak my kousky svých vzdechů
hřmíme a blýskáme, hrajeme si s časem.
Jako voda na poušti
co na poslední chvíli přijde vhod žíznivým poutníkům
stejně tak já prahnu po tvých dotecích
od konečků vlasů, přes mou poušť až ke kotníkům.
Jako křehké srdce, schované v krabičce od sirek.
Jako paprsky slunce, prosvítající ze všech škvírek.
Jako teplé ruce, co tě přesto v létě zebou.
Jako všechno na světě, ... je milování s tebou.
*
*
*