Dno klína

Dívám se do dna flašky,
co to jen bylo za splašky,
z pivovarů či z lihu lihovarů,
či snad až z ruských Ka. Varů.

Hlava se motá,
jazyk ten se podá,
slova znějí trpce,
ale srdce bije prudce.

Jak dívčí klín ta prázdná flaška,
chvilku plná, chvilku jen fraška,
vzdechů pár jen při otevření,
a pak nad další jen marné soužení.

Hlava se motá,
jazyk ten si to podá,
slova znějí měkce,
ale srdce bije hladce.

Rozdíl mezi sklem a dívčím klínem,
že ve skle najdu spíše svízel,
a v klíně několik nedobrovolných přátel,
co životem prochází jako stínem.

Hlava se potom motá,
jazykem si vše podá,
slova znějí někdy měkce,
ale srdce to už bít nechce…