Vlahá

Prodírat se porostem,
jen lehce šeptá svá úskalí,
mladá, tak mladá k jaru,
kde prvý déšť ruce ošálí.

Několik kapiček k jitru,
po dlouhé neosamocené noci,
kdy zvedá své tělo,
z touženého nočního spánku.

Ve větru si ševelí,
ta slova hrají si v ústech
na schovávanou před světem,
kam ruce nemohou beze svolení.

Skrz vlhkost na prstech,
prolíbat se houštinou křoví,
tam k místu, kde Vlahá byla
studánka uprostřed údolí.