Divné vyznání

Divné vyznání

jsem šťastný že jsem tě našel.
Jsi jak dávivý černý kašel,
jež v krku a v plicích mám,
radostí tě vyšukám!

Jsi má láska, moje světlo v dáli.
Jsí to, jež hovnivál před sebou valí,
jsi to co se bojím říct.
Jsi z rány vytekající hnis.

i když hnisáš, mám tě rád,
miluji když vidím tě polykat.
Mé přirození v tebe vkládám,
orgasmy tvé nepředpokládám.

Miluji tvé krásne křivky,
vždy, když napiju se čerstvé slivky,
tak hned potom bliju,
protože radši pivo piju.

Miluji tvůj úsměv směšný,
jsi jak ucpaný okap v dešti,
jež je plněn víc a víc,
nepojme však všechen ten sliz!

Jsi krásná jako má moč ranní,
ta úleva z toho vyčůrání
je nadherná stejně jako ty.
Stojí mi i myšlenky.

Když tě vidím koupat se,
tak má jasná reakce
je že musím šťastný být
a v rohu si vyhonit.