Pálíš mě

Váhám, zda mě oči šálí
jsi tak krásná, až to pálí
krásná a divoká jako květ z plamene
palíš mě pohledem, přec nejsem z kamene.

Pálíš mě a baví tě to,
jako sníh když pálí léto
pálíš touhou moji duši
až mi z tebe v hlavě buší.

V nahotu jen oblečená
pálíš, až mi rozum sténá
na posteli místo spaní
palíš mě svou tmavou skrání.

Horký dotek tvojí kůže
bodá mě jak trny růže
hltám tvoje žhnoucí tělo
hltám ústa, hltám čelo.

Beze strachu nad tím žárem
zmocním se tě vlastním spárem
a pak, jak mi touha velí
opeču se v tobě celý.

Až ti plamen v očích zhasne
řeknu ti, bylo to krásné
dnes již ne, zas jindy pal
co jsem měl už jsem ti dal.