Oblaka

Dlaní otevřel jsem oblaka,
nezralá, jen déšť přinášela,
plakala a snad o princi snila,
ta, nesmělá, oblaka bez bouří.

Otevřel jsem skříň,
kde klíč byl zatracen,
pro pozlacení i jen splín,
bylo dáno vše.

Dlaní otevřel jsem oblaka,
černá, skrz okna neznějící,
déšť se z nich snesl,
pro potěchu, že nic jiného není možno.

Dlaní, ale běž pryč,
vždyť tváří klečel jsem u tvé studánky,
vzýval jsem sny a těšil se snů,
jen plač, prosím jen plač.