Svůdník

Sličná krásná mladá panna,

proč jen chodí v noci sama.

V stíny stromů ukrývám se,

dívka hbitě zapíná se.

 

Že by na ni zima došla,

na přítomnost moji přišla.

Přicházím k ní ledabyle,

to snad bude moje chvíle.

 

Mírně se jen pousměje,

mírně dekolt poodkreje.

Když k něčemu s ní teď dojde,

stejně mi to snadno projde.

 

Ruku k ní již natahuji,

na tělo jí ukazuji.

Ona šat svůj svléká už,

protože jsem krásný muž.

 

Nějak rychle svléká se,

to už v noci stává se.

Přitáhnu ji ještě blíž,

Chce to najít nějakou skrýš.

 

Ona něco vymyslila,

do mechu mě posadila.

Že na mě teď skočí jen,

to jsem já,ten,svůdník žen.

 

Skočí na mě, svléká mě,

neustále líbá mě.

Je to přeci mladá panna,

možná být dál nechce sama.

 

Její oči září štěstím,

možná si dám brzy pěstí.

Copak dělám právě teď,

sladký je to jako med.

 

Dívka s křikem ukončí to,

mé osobě nestačí to.

Zvedá se v nesprávné době,

to jsme byly ješte v sobě.

 

Beru si ji k sobě blíže,

hned si říkám, to si slíže.

Utíkat mi z náručí,

jenom ať se poučí.

 

Dívka pláče, křičí, ječí,

utišit ji musím něčím.

Po minutách neřesti,

touží už po milosti.

 

Dívka je již vyčerpaná,

od mých ran snad obouchaná.

Nechal jsem ji v klidu ležet,

už jsem musel totiž běžet.

Dál...