Dokola

Zas další ráno v tom známým pokoji,
V hotelu za lesem kde láska nebolí.
Jsme dvě těla co to spolu měla,
Se svítáním na city zapomněla.
Odcházím od tebe s úsměvem,
Že radši opakovat to nebudem.
Však další náhodný setkáním
Ty dotyky zpátky nás nahání.
Důvěrně známí neznámí,
Vlastně jsme pořád nevinní.
Roky se rozprostřou jak zlatá stuha,
Ukončit úlety prý půjde ztuha.
Je to však jen touha po koitu,
Či už se scházíme jenom tak ze zvyku?
O lásce dá se teď jen těžko mluvit,
Tak raděj pojď se do postele tulit.