Vzpomínka na tu noc

Miluji Tvé tělo,
hebké jako sníh,
pamatuji jak to znělo,
když sténala si v rukou mých.

Růžové rty ležící v tom sněhu,
potom krk,
hladký jak kus ledu,
chutnal jsem je svými rty,
jako sladkost z medu.

Přes klíční kost a dvě vločky,
saju nektar rozkoše,
ty jen vzdycháš, jinak mlčky,
chutnáš vášeň po troše.

Hebkou kůži miluji,
tu, kterou máš na sobě,
teď má je však, já kraluji,
líbám ňadra v dlouhé době,
líbám zlato, líbám obě.

Jak své bříško nemáš ráda,
o to víc jej zbožňuji,
není na něm žádná vada,
jazykem v něm maluji.

Maluju lásku k tvému tělu,
v piercingovém předělu,
kde začíná mírná cestička,
hlouběji k Tvému tělu.

To však ještě počkat musí,
ty víš, co teď asi příjde,
ta část, kterou miluji,
která do všech dveří první vejde,
a s oblibou ji sleduji.

Nožky sladké na nártu,
políbím je a sevřu v rukou,
jako hrdý král svou standartu.

Potom ústy zpátky,
po rukou vyznačeném chodníčku,
miluji ty naše hrátky,
můj medový mazlíčku.

Miluji to napětí,
když blížím se k tomu místečku,
Tvé tělo mi pak odvětí,
"tak už líbej, chlapečku".

A já líbám jak jen umím,
prohýbání Tvého těla,
záměrně jej neutlumím,
chci Ti splnit vše, co jsi vždycky chtěla.

Jsem Tvůj král a vládnu mečem,
bereš mou hlavu a tiskáš ji ke svým rtům,
Tvůj král už dávno svlečen,
oddává se polibkům.

Miluji, jak sténáš, zbožňuji tvé vzdechy,
ve chvíli, kdy splnynem v jedno,
kdy splynou i naše dechy,
líbej mě, miluj mě, má královno.

Miluji Tvé tělo,
zbožňuji Tvé křivky,
o tom báseň napsat mě přimělo,
tak se nezlob,
i mé tělo,
se při psaní trochu stydělo.