MILENCI Z ROKU DVA

MILENCI Z ROKU DVA

Doba pokročilá,
jen Ti dva jsou dnes spolu v tento čas.
Čas plný vůně jeden druhého,
plný vášně a žhavých dotyků a -
vzájemně nenechavých prstíků…

Setkání zdánlivě náhodné,
muselo přijít – den ode dne...
Vášeň a touha skrytá v jejich snech,
perlí se v krůpějích na tělech.

Oči široce rozšířené
hltajíce každý detail...
A každý z nich si přeje,
aby čas navždy to tak nechal…

Poté oči zavřené,
když spojeni jsou spolu.
Chvějí se a nepřestávají -
znovu a znovu…

Rty se stále dotýkají,
jak by strach měly,
že ve vteřině příští
to bude naposledy…

To, co nyní cítí,
je jak opojení.
A pohled na vše kolem
náhle se mění.

Ach – ten Čas...
Nyní zdá se být nekonečný
a přitom se zastavil.
Na výčitky není místo…
Místo nich stesk se dostavil.

Už nejsou to jen náhodní chodci,
co občas vzájemně se pozdraví...
Dnes spolu vzlétli ke hvězdám
a to nikdo nikdy nezmění...