Anotace: Pradigma? (možná)
Milování je laskat prsty - harfu.
Je touha polechtat struny
nechat tóny vyprchat až do kosti.
Loudit zpěvy na rtu
spát a přitom bdít
a do prsou se Tvojí pýchou bít.
Pod rouškou neřesti.
Protože
láska je jen roztomilá bublina.
Co praskne když
rozbouří se do klína.
Milování, je šelest na bránici.
*
Mudrc by řekl,
„musíme tam všici“.
**
V poezii oceňuji vtip, zvlášť u tohoto ožehavého tématu. V situaci, kam "musíme všici" dělá legrace zázraky, a vám se povedlo to zásadní sdělení. Príma, děkuju.
29.04.2014 21:51:26 | Pamína
Opět se mi líbí...tady není co rozebírat...básník "Amonasr" řekl již vše co bylo potřeba.
29.04.2014 17:17:21 | Párek Bdělý
Začátek je slibující, konec trochu vyšuměl (takový rozpačitý, jako bys nevěděl, jak to ukončit). Nechtěj napsat báseň na první pokus. Nápad je třeba kultivovat, hledat ZÁVĚR! který by měl celé dílo logicky ukončit, korunovat, dát mu punc kvality. Tato báseň je postavena na DOBRÉM nápadu, dvě třetiny jsou adekvátně poetické, ten závěr (ale to už jsem napsal). I velmi renomovaní autoři píšou báseň třeba týden i déle. Prvoplán je dobrý jen o geniů a to my asi tady žádný nejsme. Takový Štěpán Šafránek z Básníků je jen filmová postava - to je nedostižný a nereálný ideál.
Nevím, jestli ti po těch pochvalách tímhle udělám radost.
29.04.2014 16:44:15 | aravara
Tvá poezie nezklame - myšlenkově i pocitově zajímavá, vtipná, s nadhledem a ještě vyvedená s lehkou precizní samozřejmostí :-)
29.04.2014 12:19:36 | Amonasr